Blatenský fotofestival
BARIÉRY

8. ROČNÍK BLATENSKÉHO FOTOFESTIVALU

 

21. - 22. září 2013
 

Informační centrum pro fotofestival: J. P. Koubka 6, Blatná

 

VÝSTAVY

 

MĚSTSKÉ MUZEUM BLATNÁ

Kamila Berndorffová – Můj nový život(19. 9. - 20. 10.)

Otevřená scéna – Fotoklub Lanškroun – Fotografie pro Evu(21. - 22. 9.)

Otevřená scéna – Martina Fučíková – Moc ideálů (21. - 22. 9.)
 
KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

Jaromír Santler – Pravda nebo fikce?– ambit kostela (21. - 22. 9.)

 
ZÁMEK BLATNÁ  

Jan Saudek – výběr z tvorby – Starý palác, přízemí (21. - 22. 9.)

 

Jaroslav Kučera – Setkání, okamžiky, samoty– Starý palác, II. patro (14. - 15. 9; 21. - 22. 9; 28. - 29. 9.)

 

Thomas Brenner – Border – Rejtův palác, I. patro (21. - 22. 9.)
 

Barbora Bálková – Přízraky; Babičky; Volební prostitutky– Rejtův palác, II. patro (21. - 22. 9.)

 

 

Eliška Šárková – Můj přítel Caravaggio– Rejtův palác, II. patro (21. - 22. 9.)

 

 
 
 

ZÁMEK BLATNÁ – OTEVŘENÁ SCÉNA

 

 

Rejtův palác, III. patro (21. - 22. 9.)

 

 
Filip Györe – Kardiovaskulárny zrak

Petra Hajdůchová a Robin Závodný – Dis/connected

Ditta Jiřičková – Proměna
Lenka Komínková – Skrytý Mnichov
Yvona Kovářová – Sama sobě
Petr Lorenc – Útěk
Xiaohui Shan – Bariéry z mého světa
Štěpán Mertl – Ukrytá osobnost
Lenka Pužmanová – Bariéry
Martin Sekal – Dva světy
Zdeněk Vajner – Veřejné soukromí
Jan Žbánek – Lidské zdroje
 
 

 

Kaplanka - Otevřená scéna

 

Kateřina Göttlichová – Stojím naproti
 

 

J. P. Koubka 6

 

Eva Stanovská – Dva světy
 

Otevřeno: sobota 21. září: 9 –18 hodin;  neděle 22. září: 9 –17 hodin

Městské muzeum Blatná: úterý – neděle: 9 – 18 hodin

 

 

 

 

PROGRAM FOTOFESTIVALU

 

 
 

 

Sobota 21. září 2013

 

 

10:00 - J. P. Koubka 6 - Zahájení - Setkání s Evou Stanovskou.

 

 

10:30  - Ambit kostela Nanebevzetí panny Marie - Setkání s Jaromírem Santlerem.

 

 

11:00  - Muzeum Josefa Siblíka (I. patro) - Setkání s Kamilou Berndorffovou.

 

 

11:30 - Muzeum Josefa Siblíka (šatlava) - Setkání na výstavě fotoklubu Lanškroun

 

 

11:45  - Muzeum Josefa Siblíka (šatlava) - Setkání s Martinou Fučíkovou.

 

 

12:00  - Kaplanka - Setkání s  Kateřinou Göttlichovou.

 

 

14:00 - Zámek - Rejtův palác (I. patro) - Projekce Thomase Brennera.

 

 

14:20 - Zámek - Rejtův palác (II. patro) - Setkání s Barborou Bálkovou.

 

 

14:40 - Zámek - Rejtův palác (II. patro) - Setkání s Eliškou Šárkovou.

 

 

15:00 - Zámek - Starý palác (II. patro) - Setkání s Jaroslavem Kučerou.

 

15:30 - Zámek - Starý palác (rytířský sál) – Projekce krátkometrážního animovaného filmu Veroniky Szemlové „Nesejdeš z cesty“.

 

15:40 - Zámek - Starý palác (rytířský sál) – Přednáška Jiřího Davida.

 

18:00 – Kaplanka – Setkání s vínem a Beatou Bocek – koncert

 

 

Neděle 22. září 2013

 

 

10:00 - Zámek - Rejtův palác (III. patro) - Setkání s Filipem Györe, Dittou Jiřičkovou, Lenkou Komínkovou, Yvonou Kovářovou, Petrem Lorencem, Štěpánem Mertlem, Lenkou Pužmanovou, Xiaohui Shan, Martinem Sekalem, Zdeňkem Vajnerem, Robinem Závodným a Petrou Hajdůchovou, Janem Žbánkem.

 

 

11:00 - Zámek - Starý palác (II. patro) – Přednáška s Jaroslavem Kučerou

 

 

14:00 - Zámek - Starý palác (přízemí) – projekce filmu Adolfa Ziky o Janu Saudkovi „V pekle svých vášní ráj v nedohlednu“. Nejisté setkání s Janem Saudkem.

 

 

15:15 - Zámek - Starý palác (Rytířský sál) - přednáška Tomáše Berana„Bariéry v současné reklamní fotografii“

 

16:30 - Zámek - Starý palác (Rytířský sál)  - projekce filmu Miroslavy Boucové „Amputace“

 

Všechny festivalové akce doprovází hudbou i zpěvem Beata Bocek

Vstupné na všechny výstavy je dobrovolné.
 

                                         

 

 

PŘEDSTAVUJEME:

 

 

BARBORA BÁLKOVÁ. Absolventka AVU v Praze. Studovala v ateliéru Vizuálních komunikací Jiřího Davida a v ateliéru Nových médií Veroniky Bromové. Moje babičky / Dva ženské osudy. Babičky pro mne byly dlouhý čas jen mlhavou vzpomínkou z útlého dětství.Když jsem s nimi nemohla být, nahradila jsem si to alespoň imaginárním setkáním ve fotografii. Volební prostitutky. Vybrala jsem volební hesla některých politických stran nebo jejich konkrétních představitelů, kterými v minulosti reprezentovali své politické postoje či cíle, a namísto uhlazeným tvářím a nažehleným oblekům jsem volební hesla vložila do úst prostitutek. Denní a noční přízraky jsou imaginativní fotografickou sondou do mých raných dětských vzpomínek.

 

KAMILA BERNDORFFOVÁ. Fotografka na volné noze. V současné době se živí komerční tvorbou a publikováním dokumentů z cest po světě. Již šestnáct let tráví zimu v Indii. Její práce vycházejí z dobré znalosti prostředí a místní kultury. V posledních letech dokumentuje i život v jiných částech světa. Autorka má za sebou více než 30 samostatných výstav v různých galeriích. Od roku 2007 jsou její fotografie každoročně vybírána do výstavní kolekce Czech press photo (oceněna 2007 a 2009). Od roku 2010 se věnuje projektu Můj nový život, jehož je spoluautorkou a výhradní fotografkou. Jedná se o unikátně pojatou tvorbu zaměřenou na problematiku dětských onkologicky nemocných pacientů. Projekt Můj nový život si klade za cíl zlepšit integraci onkologicky nemocných dětí zpět do společnosti, zvýšit jejich psychický komfort v období léčby a tím pomoci k jejich rychlejšímu uzdravení. Putovní výstava Můj nový život měla premiéru na jaře 2012 v Praze ve Staroměstské radnici.

 

THOMAS BRENNER. Specialista na inscenovanou fotografii se ve své sérii Border potkává s hranicí jako symbolickým konstruktem moci. „To, co Thomas Brenner ve stále nových obrazech předvádí, je pohled na obraz v obraze. Zatím co my se díváme zvenčí na strážce hranic, kteří zdánlivě něco pozorují, ve skutečnosti ovšem nic nevidí. Prohledávají obzor po možných vetřelcích, pomocí dohlížecích optických přístrojů znetvoří výhled a tak vede jejich zrak mimo bližní, anebo skrz ně. Sluneční brýle se stávají jednak symbolem zatemnění, jednak rekvizitou jeviště, které má divákům předstírat fungující smyslové orgány…“ Dr. Manfred Menzel. Série fotografií Borderje výstupem 10 denního projektu šestnácti členného týmu.

 

 
 
 

 

JAROSLAV KUČERA. Profesionální fotograf na „volné noze“. Je držitelem grantu pražského primátora, při 1. ročníku Czech Press Photo 1995 a v roce 2000 na této prestižní novinářské soutěži obdržel hlavní cenu. O rok později se stal vítězem i na evropské scéně v Kodani v soutěži Fujifilm Euro Press Photo Awards. Setkání, okamžiky, samoty. „V roce 1969 jsem okusil na vlastní kůži komunistický kriminál. Dostal jsem se tam při pouličních bojích proti sovětské okupaci a tehdy ve mně definitivně uzrálo přesvědčení stát se reportérem. Fotografoval jsem na ulici a o tom, co bude dál, jsem moc nepřemýšlel. Tehdejší moje fotografie byly momentkami lidí, které jsem potkával jen na okamžik, ale později začaly vznikat menší soubory o lidech z pražských bufetů, noční Prahy nebo chovancích z pasťáků. Byla to doba, kdy jsem vstupoval do života s cílem být co nejsvobodnější. A fotografie mi k tomu měla pomoci.“

 

 

                   

 

 

JAN SAUDEK. Nepochybně nejprovokativnější postava dějin československé fotografie. Alespoň neznám jiný podobný případ, kdy by obdiv sahající až k zbožnění současně provázela nelibost vedoucí k zatracení. Je vzýván i popírán, oslavován i opovrhován, uznáván i zneuznáván. Proč? Jan Saudek dráždí. Vším. Tím jak vypadá, jak se chová, jak mluví i jak chodí tanečním krokem. Provokuje svým šaškovstvím, vzrušuje svým ostentativním erotismem. Působí zvláštním neklidem šířeným kolem sebe, z jehož akčního rádia, jednou polapeni, nenalézáme úniku. Absorbuje nás směsicí něhy a násilí, tradicionalismu a extravagance, lyrismu a ironie, romantismu a obscénnosti… Čím však Jan Saudek dráždí především, je jeho životní cesta. Tolik odlišná od všeho, co je obvyklé, „normální“, vžité, patřící se… Porušuje všechny konvence umělecké, společenské i etické, a přesto mu svět tleská…

 

 

 

MRÁZKOVÁ Daniela, Jan Saudek: Divadlo života. Panorama: 1991    

 

 

 

 

          

 

 

 

 

JAROMÍR SANTLER. Absolvent Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Je lektorem Školy kreativní fotografie Praha. Pravda nebo fikce? Indián, který před chvílí ulovil ve Vltavě velkou rybu, divoška vystupující z Fiatu, Napoleon ve fotoateliéru, podivný muž se stopami krve na ústech a sledující chlapce s pejskem, zrození slavného obrazu Mony Lisy úplně jinde než jste si dosud mysleli a další obrazy. Těmto fotografiím, ať již mají míru pravděpodobnosti jakou chtějí, je společná absurdita situací, snaží se pobavit, ale jejich humor chce ještě otevřít mysl pro závažnější sdělení. Otázky pravdy a fikce se potom přesouvají z roviny techniky fotografie do současného světa informací a dezinformací, ve kterém se pravda a fikce dají stále hůře od sebe rozlišit.

 

 

 

 

 

ELIŠKA ŠÁRKOVÁ. Absolventka VOŠ Hellichovy oboru Užité fotografie a multimédia. V současné době dokončuje Akademii múzických umění FAMU, obor fotografie. Můj přítel Caravaggio. V případě tohoto souboru byla autorka pózujícím mužem, svým blízkým přítelem, přímo inspirovaná a jednotlivé výjevy tvořila speciálně pro něj. Díky tomu, i přes silnou stylizaci a velkou rozdílnost rolí do kterých je obsazen, vznikly portréty velmi osobní. Caravaggiovy obrazy Elišce Šárkové slouží jako východisko, nesnaží se je reprodukovat, ale stávají se scénou pro portrétovaného. Vzájemným prolínáním a ovlivňováním médií malby a fotografie vzniká až znepokojivé napětí. Ve stínu. „Každý má svůj stín, své slabé místo, které je domovem dávných tajností a nesplacené minulosti. Jsou to tváře, tváře vyprávějící příběh, potkávám se s nimi, jsou mou touhou přiblížit se blíž, odhalit jejich stín, jsou to obrazy těch, které jsem osobně neznala...v mysli je maluji a hledám, skrze ně nacházím svůj dětský svět, svět mých podvědomých představ a příběhů…“

 

 

 

 

 

MARTINA FUČÍKOVÁ. Absolventka ŠKF. Moc ideálů je expresivním vyjádřením nesouhlasu autorky se stereotypním zobrazením a šablonovitou prezentací ideálů krásy v současných módních časopisech, které mají často s všednodenní realitou jen velmi málo společného.

 

 

 

 

 

 

KATEŘINA GŐTTLICHOVÁ. Amatérská fotografka se zájmem zachycovat příběhy ulice a lidí kolem sebe. Stojím naproti. Chodíme kolem sebe v těsné blízkosti, ale něco je mezi námi. Někdy záclona nebo nástupní ostrůvek, jindy myšlenky. Často dopravní prostředky bránící nám ve výhledu. Nejsme tam, kde jsme vidět, stavíme si bariéry, používáme existující. Jinak bychom nezvládli sdílet společný prostor. Je to dobře nebo špatně? Těžko říci. Jdu ulicí, dívám se…

 

 

 

 

 

FILIP GYŐRE. Študoval v Zlíne na Baťovej univerzite v odbore Reklamnej fotografie a v Bratislave v Ateliéru Miro Švolíka. „Kardiovaskulárny zrak je súbor portrétov a zároveň autorská výpoveď o nevidiacich ľuďoch. Je to vizuálna interpretácia skreslených predstáv a mýtov, ktoré o nich máme my, ľudia s fungujúcim zrakom. Tieto mýty existujú predovšetkým kvôli minimálnemu kontaktu vidiacich s nevidiacimi, ich izoláciou v spoločnosti.

 

 

 

 

 

 

 

PETRA HAJDŮCHOVÁ a ROBIN ZÁVODNÝ jsou absolventy Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V současné době pracují na volné noze v oboru videa a fotografie. Vystavený soubor Dis/connected je jejich první společnou prací. Promítá se v něm předešlá, počítačově zaměřená, tvorba Robina Závodného a sociální témata z fotografických souborů Petry Hajdůchové. _ touha_kontakt_dotek_chlad_data_pixel>Komunikace přes internet je zpřístupněním i bariérou pro mezilidské vztahy. Osobní setkávání je čím dál častěji nahrazováno sociálními sítěmi, jež nás, i přes jejich výhody, do jisté míry izolují a zbavují osobnosti.Tato komunikace je zobrazená jednoduchým způsobem, který využívá základní formy, metafory a znaky. Reflektujeme abstraktní prostor chladného digitálního kontaktu mezi lidmi.

 

 

 

 

 

DITTA JIŘIČKOVÁ. Akademická malířka. Vyučuje na Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni a na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity. PROMĚNA. Soubor konceptuálně snímaných fotografií se světelnými motivy, které vznikají, mimo jiné, díky určitým „bariérám“.

 

 

 

LENKA KOMÍNKOVÁ. Vzdělání: Middlesex University London, The Burroughs London, od r. 2008 Filmová a televizní fakulta - obor Umělecká fotografie. Soubor fotografií Skrytý Mnichov poukazuje na reálný akt či danou situaci v Mnichově. „Tento soubor jsem extrahovala ze serveru 

 
 
 
 
, na kterém máme možnost využít 2D profil na zobrazování všech exteriérů nacházejících se na mapách, tj. můžeme si prohlédnout téměř jakékoli místo na světě.“

 

 
 
 

 

 

YVONA KOVÁŘOVÁ. Studentka 3. ročníku BcA. ZČU v Plzni – Ústavu designu a umění, obor Intermédia. Sama sobě. „Jsem bariérou sama sobě. Nejdůležitější je oprostit se od jakýchkoliv konvencí a tím získat sebe samu. „Soubor fotografií poukazuje na stavění si vlastních bariér a dochází k uvědomování, jejich boření vlastní vůlí.

 

 

 

 
 
 

 

 

PETR LORENC. Absolvent Akademie současné fotografie Studia PvM. Soubor Útěk je subjektivní záznam z hraničního pásma na jižní Moravě. Na těchto místech se před lety mnoho lidí pokusilo o útěk na západ. Málokomu se podařilo překonat ostnaté dráty, řada utečenců na hranici zahynula. Lidé zapomínají rychleji než krajina...

 

 

 

 

 

ŠTĚPÁN MERTL. Studoval klasické Gymnázium v Modřanech a v současné době Bellerbys College Brighton – A-level program in Arts (Mezinárodní střední škola).. Tématem projektu Ukrytá osobnost je nemožnost poznat osobnost člověka přes bariéru vnějšího vzhledu.

 

 

 

 

LENKA PUŽMANOVÁ. Vystudovala SUPŠ sv. Anežky v Českém Krumlově (obor užitá malba) a ITF. Pracuje jako grafička v Českých Budějovicích. Její fotografická tvorba se pohybuje nejčastěji na pomezí časosběrného dokumentu, pouliční a inscenované fotografie. Fascinuje ji obyčejná krása i ne-krása obyčejných věcí. Toto vše se pomocí fotografií (někdy také obrazů) pokouší zprostředkovat           i ostatním. Bariéry si klade autorka ve svých fotografických cyklech často. Bývají to omezení například časová, prostorová, formální nebo technická. Bariéra omezuje autorčin výhled na zachycovanou scénu, ale zároveň si vytváří novou, vlastní realitu.

 

 

 

 

 

MARTIN SEKAL. Absolvent Hradecké fotografické konzervatoře. Dva světy jsou připomenutím, zamyšlením se nad způsobem divného žití. Po nedávné době, kdy se letité zdi, bariéry pompézně odstraňovaly, přišla doba nových, nenásilně postavených zdí, bariér, které opět oddělují někoho, toho před zdí od toho druhého za zdí.

 

 

 

 
 
 

 

XIAOHUI SHAN. Studentka Famu. Bariéry z mého světa

 

 

 

 

EVA STANOVSKÁ. Absolventka Hradecké fotografické konzervatoře. Dva světy. Zemí plnou bariér je Sin-ťiang, nejzápadnější provincie Číny. Barierou, vpravdě obrovskou, je vztah mezi původními obyvateli Ujgury a čínskou vládou. Bariérou mezi námi Evropany Ujgury je muslimské náboženství ujgurského národa. Tvrdé politické represe a ekonomický tlak Číny s sebou nesou postupný zánik celé ujgurské kultury.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ZDENĚK VAJNER. Absolvent Školy kreativní fotografie a členem Tvůrčí skupiny 31. Účast na kolektivních výstavách: Praha fotografická, Staroměstská radnice; Fotostar-t, Galerie U Prstenu; Festival OFF Station, Moving Station, Plzeň; Galerie Františka Drtikola, Příbram; Absolventi kurzu tvůrčí fotografie, Galerie Juliska, Praha. Veřejné soukromí je dokumentární soubor o obyčejných lidech na obyčejném místě.

 

 

 

 

 

JAN ŽBÁNEK. Absolvent VŠ – ČVUT, kurzu „Fotografie II Art“, Akademie současné fotografie. Účast na společných závěrečných výstavách a na výstavě „Praha fotografická 2010“. Lidské zdroje. Zaměstnanci. Při cestách do práce nebo za nákupy trávíme nemalou část našeho života rutinou čekání v dopravních prostředcích, frontách, nebo jsme regulováni dopravním značením či zábradlím. Nevnímáme přitom ani příliš jeden druhého. Jsme usměrňováni i ochraňováni systémem. Jsme komoditou na trhu práce.

 

 

 

 

 

FOTOKLUB LANŠKROUN. Fotografie pro Evu. Jak připravit fotografie, které si mohou prohlédnout i nevidomí? Před autory Romanou Faltusovou, Yankem Odehnalem, Petrem Jačiskem, Vladimírem Skalickým a Radkem Lepkou stál úkol, jaký motiv si vybrat, a jak fotografie zhotovit. Nevidomá Eva ke každé fotografii něco napsala  Braillovým písmem. Tak se stalo, že se potkaly dva světy. Svět nevidomých, pro které je fotografie nedostižným médiem, a svět vidoucích, kteří si z dírek na papíře moc nepřečtou.

 

 

 

 
 
 

 

TOMÁŠ BERAN. *1972. Absolvent SUPŠ Brno oboru Užitá fotografie u prof. Jiřího Víška. V komerční fotografii působí od roku 1992, kdy začíná fotografovat tzv. fototesty pro české i evropské agentury pro modelky. Jako módní fotograf se etabluje v Praze, kde od roku 1995 pracuje zejména pro českou ELLE. Čím dál víc se však věnuje portrétu a reklamní fotografii. V současnosti se stále věnuje fotografování osobností a všeobecně portrétu, projektu imagebank 77CM, spolupracuje s reklamními agenturami a časopisy.Nejviditelnější “vizitkou” za poslední měsíce jsou patrně portréty “skautů” Vojty Kotka a Lukáše Pavláska pro T-Mobile.Věnuje se i charitativní činnosti ve prospěch Nadačního fondu Kolečko, který v roce 2004 založil.

 

 

 

 
 
 

 

JIŘÍ DAVID. Vizuální umělec a spoluzakladatel, dnes již zaniklé legendární galerie MXM, skupiny Tvrdohlaví. Svými instalacemi víří debaty o současném českém umění. K těm nejdiskutovanějším patří bezesporu cyklus fotografií Skryté podoby, monumentální neonové instalace Trnová koruna nad Rudolfinem a Červené srdce nad Pražským hradem, Klíčová socha anebo cyklus inscenovaných fotografií Moji rukojmí. Do mezinárodního kontextu se také dostal jeho cyklus manipulovaných fotografií Bez soucitu. David působí také jako pedagog, publicista a kritik. Je glosátorem uměleckého dění, galerijního provozu i kulturní politiky.

 

 

 

 
 
 

BEATA BOCEK. Hudební samouk, textařka, zpěvačka a skladatelka, která postupně opanovala kytaru, harmoniku, mbiru aj. Natočila třináctipísňové album Ja tutaj mieszkam, které bylo nominováno v kategorii „worldmusic“ na cenu Anděl 2012. Album osobité písničkářky využívá zvukomalebnosti polského jazyka, ve kterém je většina textů. Skladby oplývají výraznou melodií a jsou protkány emocemi. V textech se můžete setkat s duchovní, duševní i přírodní tématikou. Beata dělá vše s láskou a chutí, hlavně pak „po swojemu“. Ne virtuózně, ne precizně, o to však více emotivně, podmanivě. Kromě polštiny, kterou ovládá zcela přirozeně, se v písních objevuje i čeština a francouzština.


© Reklamní závody powered by Rafeo