Blatenský fotofestival

NAPSALI O NÁS 2006

Blatenské listy - 14. 10. 2006 - autorka článku: Ivana Capoušková

Blatenský fotofestival

Padesátiny jsou v životě člověka důvodem k pořádné oslavě. Jak to vypadá, když se kulatého jubilea dožije společenství lidí spojených napříč několika generacemi místem svého bytí a tvůrčí fotografií, jsme mohli vidět koncem září v Blatné. Právě v těch dnech místní fotoklub KAMFO Blatná slavil 50 let své existence a nebyla to oslava ledajaká: však také informacemi přeplněný plakát zvoucí na Blatenský fotofestival sliboval mnohá „povyražení“, od výstav, přes přednášky až po ochutnávku vín. Výsledek však předčil všechna očekávání.

Úvodní výstava zahájená vernisáží v páteční podvečer v Městském muzeu v Blatné byla věnována místu a oslavenci. Ve vstupních prostorách si mohli návštěvníci (a bylo jich požehnaně!) prohlédnout archivní fotografie Blatenska různých historických období dokumentující události, jejichž někteří pamětníci ještě žijí, jako bylo osvobození Blatné americkou armádou, či rozvoj Blatné v období první republiky, stejně jako vskutku unikátní snímky rolníků a jejich obydlí z konce 19. století. Stěžejní část výstavy pak představila to nejlepší, co vytvořili členové fotoklubu, od klasické černobílé fotografie zakládajících, dnes již také několika nežijících fotografů, jejichž hlavními tématy byla krajina a její detail, portrét, zátiší i akt, až po tvorbu současníků často realizovanou v barvě a inklinující k dokumentu nebo konceptu.

Dnem rajské blaženosti milovníka fotografie se však ze tří festivalových dnů nutně musela stát sobota. Ani časná dopolední hodina vernisáže výstavy nazvané Indické elementy, představující většinou černobílé fotografie Kamily Berndorffové, známé blatenské a nejen fotografické osobnosti, neodradila četné publikum, mezi nímž nechyběla ani rodina významného, dnes již bohužel nežijícího indologa doktora Vladimíra Miltnera, jemuž byla výstava věnována. Že se jednalo o výstavu svým obsahem i dosahem mezinárodní, svědčila nejen přítomnost lidí různých profesí z oblasti kultury a diplomacie, jakými jsou Kristýna Žantovská, Karel Hvížďala, Václav Žák, či diplomat Jan Kára, potvrdili ji také svými zahajovacími projevy zástupce velvyslanectví státu Indie ČR ministr Ramesh Chander i odborný asistent FAMU Josef Ptáček, který neformálnimi slovy vysoce ocenil uměleckou úroveň fotografií a neváhal Blatnou, jako pořadatelské město, přirovnat ke světovým kulturním metropolím, Paříži a New Yorku. Milým zpřítomněním Indie v Blatné byla i ochutnávka samóz a několik korzujících dam oděných v pandžábí a sárí.

Velkou poctu pro Blatnou znamenala výstava nazvaná výmluvně Vztahy, uspořádaná k šedesátinám dnes již ve světě známého a uznávaného fotografa a profesora fotografie na Slezské univerzitě v Opavě, Jindřicha Štreita, která, jak se na bilanční výstavu sluší a patří, představila fotografie vznikající po mnoho let na českomoravském venkově. Zájemci o sociální dokument jistě mnohé z nich již znali; na podvečerní besedě s autorem, výtečně doplněné promítáním dalších snímků, se mohli dovědět i o peripetiích fotografova života v severomoravském Sovinci za totality, metodách focení, vztahu fotografa k venkovu a venkovanům, vydaných fotografický knihách, realizovaných výstavách (jejich počet je víc než úctyhodný) i projektech posledních let. O první gratulaci jubilantovi se postaral jeho dlouholetý přítel a kulturní veřejnosti rovněž dobře známý muzikant, skladatel a hudební pedagog Štěpán Rak, který se svým synem zahájil výstavu několika skladbami pro klasickou kytaru. Jindřicha Štreita jistě neméně potěšilo i blahopřání blatenských fotografů podpořené sladkým dárkem: dortem ve tvaru deskového fotoaparátu. Že se o tento dar podělil se všemi přítomnými, není snad ani třeba dodávat; ještě však návštěvníci neolízli čokoládové fousy a už bylo třeba spěchat na další vernisáž.

Autor následující výstavy, na světových fotografických soutěžích často oceňovaný arménský fotograf Garik Avanesian, proslul v Čechách obzvláště důležitým kulturním počinem: založil a již druhým rokem vlastním nákladem vydává fotografickou revui PhotoArt – časopis vysoké úrovně svým obsahem a luxusního provedení. Na výstavě byla k vidění fotografova tvorba různého zaměření vzniklá v posledním roce: velkoformátové fotografie dokonale technicky provedené, ne však již rovnoceně umělecky výbojné. Z autorovy promluvy však bylo tak jako tak zřejmé, že je v poslední době soustředěn zejména na práci šéfredaktora FotoArtu a současně je poněkud zklamán malým zájmem a podporou těch, jimž je časopis určen. Jistě však nebyla jen výrazem úcty k řečníkovi skutečnost, že si mnozí návštěvníci odnášeli z výstavy kromě dojmů většinou hned několik čísel FotoArtu na místě zakoupených.

Tím ale den zdaleka nekončil! V předsálí blatenského kina byla připravena výstava člena blatenského fotoklubu Pavla Štěrby, která se již obešla bez vernisáže, což jí však nic neubralo na zajímavosti a sdělnosti. Autor tyto nevšední, emocemi prosáklé a fotograficky výtečně provedené dokumenty sbíral během svých pobytů mezi slovenskými a rumunskými Romy. Ne bezúčelně svou výstavu také nazval Trochu jiný svět. Z předsálí pak stačilo vkročit do sálu, kde oslavy logicky uzavíral koncert skvělé romské kapely Lačhe Roma. Jakkoli byl den dlouhý a vrchovatě naplněný zážitky všeho druhu, nenechali muzikanti nikoho vydechnout a temperamentní čardáše vytáhly z pohodlných sedadel i několik tančících. Vyhrávání nemělo konce ani v hospůdce nad kinosálem: bavili se všichni, domů se nechtělo nikomu.

Již v poklidnějším tempu a přátelsky uvolněné náladě proběhly nedělní přednášky. V té první Tomáš Pospěch, fotograf, teoretik a historik fotografie, pedagog FAMU (rovněž poučený autor průvodního slova k sobotní vernisáži fotografií Jindřicha Štreita) usiloval o zodpovězení otázky, co je a co už není dokumentární fotografie. Svůj výklad dokládal četnými ukázkami práce soudobých a odbornou kritikou již ceněných fotografů; posluchači tím však získali i poměrně ucelenou informaci o hlavních směrech v soudobé evropské umělecké fotografii.

Následující přednáška Josefa Ptáčka byla zdánlivě na zcela odlišné téma; přednášející komentoval ukázky dokumentárních či reportážních fotografií dnes již slavných a v historii fotografie pevně zabydlených autorů. Přednáška však přirozeně dospěla k otevřenému rozhovoru všech přítomných na téma, které by se zjednodušeně dalo vyjádřit jako svár mezi klasickou fotografií s její čitelnou výtvarnou hodnotou, a soudobou, často konceptuální fotografií, rezignující na tradiční estetiku a nesoucí pro diváka mnohdy nerozluštitelnou autorovu osobní výpověď.

Klidným, avšak neméně bohatě navštíveným zakončením Blatenského fotofestivalu se stala podvečerní, autorkou komentovaná, prohlídka výstavy Indické elementy.

Pro úplnost je třeba dodat, že na vernisážích kromě již zmíněných muzikantů vyhrávaly folkové Křečové žíly, dudačky alias žákyně Martina Škanty z blatenské LŠU i místní dívčí keltská muzika. Stejně tak je třeba zmínit nepostradatelnou spolupořadatelskou a mecenášskou roli Města Blatná a pracovníků Městského muzea v Blatné, nevšední podporu majitelů blatenského zámku, jakož i záslužnou pomoc četných sponzorů a firem, které poskytly občerstvení na vernisážích; jejich výčet můžete najít na internetových stránkách www.fotofestival.cz.

Že se první ročník Blatenského fotofestivalu povedl, je víc než zřejmé. Nyní nezbývá, než pozvat ty, kteří nemohli být při tom, do výstavních sálů, kde většina fotografii bude k vidění po celý říjen (viz plakát Blatenského fotofestivalu), a všechny pak k návštěvě či podpoře - což se však navzájem nevylučuje – příštího, byť nejubilejního ročníku.


© Reklamní závody powered by Rafeo